popisek
popisek
Vernerův mlýn
o.p.s.

Email:
vernermlyn@seznam.cz

Brloh 26, 440 01 Louny

GPS souřadnice
50°19'23.828''
13°49'26.547''

obrázekKorespondenční adresa:
Smetanova 352, 440 01 Louny

Tel. kontakt:
+420607952347

Otevírací doba:
sobota, neděle
24.6. - 24.9.2017
11:00 - 17:30
popisek


14.5.2017

V turistické sezóně 2017 bude Vernerův mlýn mít otevřeno o víkendech od 24.6. do 24.9.2017. Těšíme se na Vaši návštěvu.
delitko.png

1.6.2016

V turistické sezóně 2016 bude Vernerův mlýn mít otevřeno o víkendech a svátcích od 26.6. do 25.9.2016. Těšíme se na Vaši návštěvu.
delitko.png

24.6.2015

Jsme nominováni na Cenu Národního památkového ústavu PATRIMONIUM PRO FUTURO. Za Ústecký kraj nás nominovalo územní odborné pracoviště NPÚ v Ústí nad Labem na cenu NPÚ v kategorii obnova památky, restaurování.
delitko.png

10.4.2015

V roce 2015 opět otevíráme o víkendech a svátcích od 4.7. do 28.9. mlýn pro veřejnost. Těšíme se na Vaši návštěvu.
delitko.png

20.3.2015

Srdečně Vás zveme na Velikonoční odpoledne ve mlýně, které se uskuteční dne 4.4.2015 od 13:00.
delitko.png

28.9.2014

Děkujeme všem návštěvníkům Vernerova mlýna, kteří nás navštívili v letošní sezóně. Letošní sezóna pro nás byla díky Vám výjimečná a už se nemůžeme dočkat, až pro Vás opět otevřeme "svá vrata" v příštím roce.
delitko.png

23.7.2014

Rozhovor se Stanislavou Šefčíkovou a Zdeňkou Vernerovou pro Český rozhlas Česko - země neznámá.
delitko.png

23.6.2014

V letošním roce opět otevíráme o víkendech od 28.6. do 28.9.2014 mlýn pro veřejnost. Těšíme se na Vaši návštěvu.
delitko.png

2.7.2013

Srdečně Vás zveme na slavnostní otevření pro širokou veřejnost, které proběhne 5.7.2013 od 11:00. Těšíme se na Vaši návštěvu.
delitko.png

18.3.2013

Srdečně Vás zveme na Velikonoční odpoledne ve mlýně, které se uskuteční dne 30.3.2013 od 13:00. Pro více informací klikněte zde.
delitko.png

11.11.2012

Tip na výlet v okolí Loun: Naučná stezka Smolnický potok.
delitko.png

31.3.2012

Podívejte se na materiály Velikonoce v českém mlýně.
delitko.png

1.2.2011

Podívejte se na naučné materiály Cesta žita a Od mlýna k mlýnu. delitko.png

6.11.2010

Rozhovor s Ing. Stanislavou Šefčíkovou pro Český rozhlas Sever.
popisek
logo cíl 3 logo partnerský mlýn logo solná stezka logo Oederan logo spolku litvínov logo dolní poohří logo EU

Velikonoce v českém mlýně

V životě a proměnách tradičního „českého roku“ byly velikonoce vždy vrcholnou událostí s bohatým programem obyčejů, zvyků i pověr. Je proto samozřejmé, že kouzlo velikonočních dnů vstupovalo každoročně i pod střechy starých českých mlýnů. Neboť mlýn – to bylo jedno z nejvýznamnějších center rytmu života vsí i měst.

Mlýn byl /vedle kostela, hostince a dal/ přirozeným pracovním, společenským i kulturním střediskem obce. A také univerzálním prostorem mnoha řemeslných oborů, které obohatily životní styl a život mlynářského díla i obce, ovlivnily podoby a krásu prostředí své doby.

Jak by se tedy velikonoce mohly vyhnout starému českému mlýnu!

K v ě t n á    n e d ě l e

Květná neděle otevírala pašijový týden. Na velký stůl ve světnici a v mlýnici schystala mlynářka palmy nebo kocanky - veliké kytice v kameninových džbánech uvité z ovsa, ječmene, žita, zelených větviček a kočiček, prvních jarních květů a léčivých bylinek, ovázané barevnými pentlemi.

Potom se pan otec oblékl do „nedělního“ a spolu s rodinou zamířili do kostela, aby tu posvětili kočičky – první pozdrav jara. Po návratu do mlýna mlynář obřadně vykropil mlýnici kočičkami, smočenými ve svěcené vodě, „aby se neprášilo“ a křížem je položil na stůl. Začal pašijový týden – týden ticha a rozjímání.

M o d r é    p o n d ě l í  -  T l u s t é  /žluté/  ú t e r ý

V pondělí na znamení vyvrcholení postního odříkání byly zakryty všechny obrazy, sochy a kříže v kostele dlouhými štůčkami modrých či fialových látek. Nejen ve mlýně, ale i v chalupách ustala všecka práce.

V úterý panímáma navařila rodině i chase – byla poslední možnost dosyta se najíst. Nastávaly tři nejpřísnější postní dny.

Š k a r e d á  /sazometná nebo černá/  s t ř e d a

Od rána bylo v celém mlýně ticho. Ženy i dívky si oblékly tmavé šaty, muži si odřekli pití a kouření. Hlavním pokrmem byla čočka a hrách, paní mlynářka rozhodně byla – stloukala máslo a přepuštěné je pak dávala do kostela „na paškál“, na svícení. Děvčata začala již také malovat vajíčka.

Mužští důkladně vymetli všechny komíny, vyčistili pece i kamna.

Odpoledne vyrazily chlapci do vsi „honit Jidáše“. Je to jedna z nejstarších českých velikonočních dětských her s popěvky a říkadly.

Honění Jidáše však potřebovalo zvukovou kulisu – ale hudební nástroje v půstu oněměly, i zvony brzy přestanou zvonit. A tak vznikly osobité velikonoční dřevěné zvukové nástroje – řehtačky, hrkače, klapačky, hrklávky, valchy. V ty velikonoce, na které vzpomínáme, sestrojil sekerník mlýnským dětem dokonce tragač – velikou řehtačku s kolem, se kterou se skutečně jezdilo jako s trakářkem a jejíž řachtání bylo slyšet přes oba potoky až do Smolnice!

Z e l e n ý    č t v r t e k

Ve mlýně se tento den vstávalo velmi časně. Bylo potřeba pečlivě zamést dům a smetí odnést na konec úvozu, na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy, pavouci a jiná havěť. Po západu slunce vykropil mlynář svěcenou vodou z dosud nepoužívaného hrnečku znovu dům, mlýn a nejbližší okolí, ochránil obydlí před nečistými silami.

Ve mlýně se ten den nejedlo maso, pouze zelená strava - různé druhy zelí, špenát, kopřivy se zelím, zelený hrách nebo salát z jiskérek /sedmikrásek, husích kvítek/, které přivolávají lásku. A jidáše mazané medem, velikonoční obřadní pečivo ve tvaru smotaného provazu, pečené z kynutého těsta. Uhlíky ze spálených jidášů nosil pan otec do sadu a na pole, aby červi neškodili.

O čtvrtečním tajemném večeru umlklo zvonění zvonů v kostelích i kapličkách – zvony „odletěly do Říma“. Teď bylo na dětech, aby řehtačkami, hrkači, klapačkami, hrklávkami, valchami či dokonce tragači ohlašovaly svítání, poledne i svatvečery až do Bílé soboty.

Nejkrásnější zvyk toho dne – s nikým se nehádat, aby se vám po celý rok všechny hádky, půtky, rozepře, všecka zlá krev vyhýbaly.

V e l k ý    p á t e k

I v pátek se mlýn budil před východem slunce a kdo mohl, šel se umýt do potoka před mlýnem, aby se tak chránil nemocí. Po koupeli musela stačit nenamazaná skýva chleba – Velký pátek byl dnem nejpřísnějšího půstu. Průvod dětí s řehtačkami začínal vždy od mlýna, taky „klepáče“.

Ale Velký pátek – to byl především čas tajemství, magie a kouzel. Starý sekerník vyprávěl, jak se o půlnoci na Velký pátek mění voda z krušnohorských pramenů na víno. Jak země a skály o pašijí hlase vydávají své poklady. Jak magická síla země označuje ty poklady světýlky nebo kvetoucím kapradím.

Jak prý dokonce i ten ospalý brložský vodník vychází na souš a prohání se Vinařickým i Smolnickým potokem na koni, chtěje se dostat do Oharky!

Byl to také den, ke kterému vznikly slavné české divadelní pašijové hry o příběhu posledních dnů Kristových a jeho slavném zmrtvýchvstání. Ať už hrané lidmi ze vsi nebo pimprlaty z lipového dřeva. Jedno takové divadýlko najdete i na zdejší půdě. Snad si ještě zahraje – Velký pátek přece umí kouzla!

B í l á    s o b o t a

Sobota – to byl nejslavnější den velikonočního týdne. Přes pole k mlýnu se neslo veliké vyzvánění – to se zvony vrátily z Říma. Byl vždy spíše hlavním nepřítelem dřevěného mlýna. Před kostelem byl zapálen oheň a velikonoční svíce – paškál. Panímáma, která předtím uhasila doma všechny ohně, vložila do ohně i své polínko a jím rozdělala nový oheň.

Pak se všichni sesedli ke společnému stolu. Tehdejší „mlynářský“ slavnostně prostřený stůl byl ve znamení symbolů. Uprostřed stála velká kytice obilí – symbol mlynářského řemesla, kolem ní pak vonící, vysoce pocukrovaný beránek a obrovitý, spletený jidáš. A dva bílé malované majolikové omáčníky – v jednom kouřící jarní polévka z bylinek, ve druhém kousky kůzlečího masa se smetanovou omáčkou, sypanou zeleným šmitlíkem. Mlynář obřadně rozkrojil beránka a v tom okamžiku začaly ve mlýně skutečné Velikonoce!

B o ž í    h o d    v e l i k o n o č n í  /neděle/

Mlýn voněl čistotou, děvčata pod dohledem hospodyně přichystala bohatě prostřený a ozdobený stůl. Když se rodina sešla, pan otec obřadně oloupal svěcené vařené vejce a rozdělil ho na tolik dílů, kolik bylo stolovníků. Pak každý svůj kousek snědl, aby kdykoliv by někde zabloudil či byl v tísni, našel bezpečnou cestu domů.

Velikonoční jídelníček ve mlýně byl pestrý: pečený beránek, nadívané skopové, někdy holoubata, velikonoční hlavička nebo „plecovníky“ – zapékané klobásy v těstě s kůzlečím masem. Baba, velikonoční svěceníky - mazance, beránek z kynutého nebo piškotového těsta, koláče, vykrajované pečivo. K pití rosolka nebo punč, který se podával ke kouskům mazance, sypaným cukrem.

V tento den dávala dívka svému chlapci jako koledu „uzel“ – bílý šátek, často krásně vyšívaný pašijovou nití či pavím brkem, naplněný přesně kopou barevných vajíček, mazancem a obřadním pečivem. Nakonec přidala i „párek“ – což byla dvě barevná vajíčka svázaná stužkou. Ta si chlapec schovával na památku.

P o n d ě l í    v e l i k o n o č n í  /červené/

Nastal čas pomlázky, šmigrustu, mrskutu. To chlapci chodili dům od domu za děvčaty, vyšlehali je, vinšovali a za to dostali odměnu. Pomlázky nejčastěji pletli z mladých, šťavnatých žlutozelených proutků, které zrovna o tom čase napučely na vrbách kolem mlýnské nádržky. Ale také třeba z břízy, osiky či jalovce.

Nejrozšířenějším a nejžádanějším darem byl sám symbol Velikonoc – malovaná vejce, kraslice, barvená přírodními barvivy. Nejoblíbenější byla vajíčka červená. Ta se barvila slupkami červené cibule s octem či březulkou, žlutá kručinkou, kůrou plané jabloně, kmínem, šafránem, zázvorem, zelená listy jasanu, šťovíkem, kopřivou, rozmarýnem, modrá květy chrpy nebo plody borůvky. Nabarvená vejce děvčata zdobila nejrůznějšími technikami: malováním voskem pomocí kotejše /husího brka/ nebo stužky /kovová trubička/ a pak máčená v barvě – tzv. straky, rýsováním nebo škrabáním – rejsky, polepováním slámou – slaměnky, polepováním dužinou rybniční sítiny – hastrmanky.

Ale vajíčka využily děti o velikonočním pondělí i k různým hrám. Hráli „na sekání“, „babu na babu – špic na špic“, na „válení“ či „házení“. A s Velikonocemi přišlo do mlýna definitivně jaro a každodenní pilná práce. Ta, ve které my pokračujeme.